Lidi, to je novinek ! aneb Zlatý retrívr a veliký svět
Psát se bude
Dnes Vám my dvě holčičky, Babettka a Barborka, musíme říct, co všechno je u nás nového. Jarda totiž dlouho nepsal. Při našem večerním mazlení mu vždycky chceme nadiktovat naše nejkrásnější zážitky dne. Ale od posledního psaní jsme pořád slyšeli "Holky, dneska prosím ne, já už jsem grogy". Ale dnes se nedáme a PSÁT SE BUDE !
Ohrádka
Tak naše hlavní žážitky. Předně jsme dostali novou ohrádku. Jarda nám jí vyrobil vlastníma tlapkama, je úplně super a má vysunovací dvířka. To abysme mohly VEN. A to je právě ta největší novinka. Naše výzva: "Zlatí retrívři, nebuďte doma, vylezte ven. Víte, jak je ten svět veliký? To není jen naše ohrádka, je za ní ještě celý svět".
Z naší nové ohrádky, do které jsme dostali také krásnou boudičku, jsme vyrazili za hranice všedních štěněčích dnů. Najednou se vysunula dvířka a my vyrazily na průzkum po pokoji. Ale Jardovo pískání nás lákalo jinam. K těm velkým dřevěným dveřím, kterými od nás občas odcházejí - jak říkají - do práce. Dveře se otevřely a za nimi úplně jiný koberec než doma. A "Holky, pojďte ven" a my šly.
Zahrada
Ježíši to se ale krásně čůrá, do travičky zelený. To nás venku baví, a chodíme pravidelně, jak se do růžova vyspinkáme, už slyšíme Jardovo pískání, nebo volá Věrka a my pelášíme o sto šest na zahradu. Jen není moc teplo a do našich sametových kožíšků nám někdo shora kropí vodičku. Tak to máme venku na chvíli a musíme stihnout tři veledůležité úkoly. Vyčůrat a dostat pochválení, vykakat a dostat pochválení a báječně se se ségrou poškádlit, pohrát si a hlavně všechno očeníškovat, vždyť je co! Svázené trávy, barevné kamínky, namrzlou travičku, nebo třeba jezírko. Tam nás ale Jarda nechce pustit. Copak neví, že zlatý retrívr miluje vodu? Že je napůl štika?
Někdy s námi jde i Akim s Bettkou a jasně, že i mamka a to je pak dovádění.
Vrčet se nemá
Jo, Akim dostal na zadek. Od Jardy. A pak trucoval. Tedy Akim, Jarda ne. My se totiž chtěli ke strejdovi Akimovi přitulit, jen tak, něžně. A ON na nás hnusně zavrčel. A pak to slíznul od Jardy. Je pravda, že jsme ho přitom tulení trošku hryzali do ocásku, ale fakt jen trošičku.
Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, 2. večeře, předsnídaně
Papáme šíleně rády. Mamča Anežka pro nás má pořád mlíčko, ale už nějak dlouho nevydrží, když chceme papat. Prý jí děsně hryžeme do bříška. A tak nám nějaký pán přivezl obrovský pytel granulek. Nejdřív nám z nich Jarda s Věrkou dělali kašičku, ale teď už jsou granulky jen máčené a hlavně naprosto báječné. Prý holistické, specíální pro štěňátka a samé masíčko od strejdy Marpa.(Poznámka zapisovatele: Jarda s Věrkou si asi nejvíc oblíbili naše krmeníčko, kterému říkají PŘEDNÍDANĚ ve 4 ráno, nevíte proč?)
Hračky
Také máme náš domeček plný krásných hraček. Míčky, medvídky gumové i plyšové, provázky, ... vždycky si vybereme, co hezky pokousat, s čím si pohrát. Máme je od Jardy a Věrky, ale také už od Aleše s Martinou. Aleš s Martinou za námi chodí i několikrát týdně a já - Babettka - se k nim budu o Vánocích na Štědrý den stěhovat. Hračky jsou báječné, ale ohryzat takový klacík u krbových kamen, nebo nožičku od židle, případně trošku rozpárat paničce župan, to je jiná kávička.
Stěhování
To bude akce, Stěhování. Jarda jednou říkal, že je lepší vyhořet, ale chce to prý dobrou pojistku. A já se budu stěhovat celých 10 metrů. Tak daleko je to totiž z mého dnešního pelíšku do toho nového, který mi Martina s Alešem chystají. Sousedé :-)
A už za námi byli na návšttěvě i Petr s Vandou, tam se zase budu stěhovat já Barborka. Až do Říčan.
Štědrý večer
Těšíme se, už za 14 dnů bude Štědrý večer a my budeme mít nový domov. U Martiny a Aleše a u Vandy a Petra. Trochu se i bojíme, nevíme, co nás čeká, ale Jarda i Věrka říkají, že se budeme mít moc hezky. Ale čím víc se to blíží, tak tím víc je hlavně Jarda nějaký smutný a my nevíme PROČ? Vy snad ano?