Dnes Vám my dvě holčičky, Babettka a Barborka, musíme říct, co všechno je u nás nového. Jarda totiž dlouho nepsal. Při našem večerním mazlení mu vždycky chceme nadiktovat naše nejkrásnější zážitky dne. Ale od posledního psaní jsme pořád slyšeli "Holky, dneska prosím ne, já už jsem grogy". Ale dnes se nedáme a PSÁT SE BUDE !

Hned jak jsme se ráno probudily, už na nás koukal shora pře okraj naší ohrádky Jarda a povídá, že se blíží Vánoce a že dnes je První advent. A abychom věděli, tak

"Čauky, my Babettka a Barborka vám dnes povíme, co všechno už umíme, abyste si nemysleli, že se pořád jen krmíme a spinkáme. Takže:

"Já BABETTKA i já BARBORKA už nějaký ten den koukáme vlastníma očima na ten svět kolem nás. To jsou Vám věci. A čím víc toho vidíme, tím víc toho budeme potřebovat poznat.

Jako že se Babettka a Barborka jmenujeme, to fakt byla dnes divná návštěva. Věrka s Jardou pustili tu paní až k nám, my si chrupkali v pelíšku a najednou nám někdo jezdí po těle takovou studenou placatou věcí a ještě u toho asi poslouchá muziku, protože z té placky vedly hadičky rovnou do uší té paní. Věrka jí říkala paní...

Barborka: "Tak jsem si myslela, že mě páníček zase bude šimrat na bříšku, když si mě položil do klína a otočil na zádíčka. Místo na bříšku mi ale vzal do ruky pacičku a hladil mě na tlapce. Príma. Pak jsem zahlédla v jeho druhé ruce něco stříbrného. To jsem ještě neviděla, dal to k mé tlapičce a ufiknul...

Začalo to v sobotu (dnes je úterý). Babettka se rozhodla jako první, že pomalu otevře svá miminkovská očíčka a spatří tento svět. Barborka se k ní přidala o den později. V pondělí už obě holčičky udiveně pokukují po svém okolí a začínají si dělat jasno v tom, co vlastně vidí.

"Jako tohle fakt moc nechápu. Všechno se doma točilo kolem nás, mojí mamky Bettynky, sestřičky Anežky a jasně, že také kolem mě - Akimka.